Čitská oblast

Čitská oblast
Читинская область
Čita
Čita
Čitská oblast – znak
znak
Geografie
Hlavní městoČita
Statuszaniklý subjekt
Souřadnice52°2′ s. š., 113°30′ v. d.
Rozloha431 500 km²
Časové pásmoYakutsk Time
Obyvatelstvo
Počet obyvatel1 155 346
Hustota zalidnění2,7 obyv./km²
JazykRuština, Burjatština
Národnostní složeníRusové, Burjati
Náboženstvípravoslaví, buddhismus
Správa regionu
StátRuskoRusko Rusko
Nadřazený celekRuskoRusko Rusko
Druh celkuoblast
Podřízené celky28 rajónů, 10 měst, 38 osad městského typu, 308 vesnic a osad
Vznik26. září 1937
Zánik2008
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-2RU-CHI
Telefonní předvolba302
Označení vozidel75
Oficiální webwww.chitaobl.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čitská oblast (rusky Читинская область, Čitinskaja oblast) byl federální subjekt Ruska (oblast) v jihovýchodní Sibiři. Jejím administrativním centrem byla Čita. Měla hranice s Čínou (998 km) a Mongolskem (868 km) a vnitřní hranice s Irkutskou a Amurskou oblastí, s Burjatskou a Jakutskou republikou. Na jihu ležel Aginský burjatský autonomní okruh, s nímž byla k březnu 2008 oblast sloučena do nového subjektu – Zabajkalského kraje.

Historie

Území, kde dnes leží Čitská oblast, bylo poprvé prozkoumáno kozáky vedenými Pjotrem Beketovem v roce 1653. Lidé se sem začali stěhovat a na příkaz ztužovat ruské hranice s Čínou a Mongolskem a těžit nerostné zdroje. Roku 1891 se začala budovat místní část Transsibiřské magistrály. V roce 1920 se Čita stala hlavním městem Dálněvýchodní republiky, která se sloučila s Ruskem v listopadu 1922, měsíc před vyhlášením Sovětského svazu. Poté byl v roce 1923 založen Zabajkalský kraj, který se v roce 1937 přeměnil v dnešní Čitskou oblast. V referendu k 11. 3. 2007 bylo rozhodnuto o spojení Aginského burjatského autonomního okruhu s Čitskou oblastí za vzniku staronového Zabajkalského kraje.

Průmysl a zemědělství

V oblasti se nachází hodně železných, neželezných, vzácných, a drahých kovů, uhlí, dřevěného uhlí (výroba), a minerálních vod. Ruské odhadované zásoby rud s vysokým podílem uranu jsou 145,400 tun. Mnohá z těchto nalezišť leží nedaleko Krasnokamensku, druhého největšího města oblasti (55 600 obyv.), kde se nacházejí také Priargunské doly a chemický kombinát PMCC. Lesy pokrývají asi 60 % rozlohy. Tím pádem je v oblasti hlavním průmyslem kromě hutnictví také palivový průmysl a dřevařství. Také je zde na vyšší úrovni potravinářský a lehký průmysl. Místní zemědělství se soustřeďuje na chov dobytka, ovcí, a sobů.

Odkazy

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Čitská oblast na Wikimedia Commons
  • Oficiální stránky (rusky)
Ruská federace
Subjekty Ruské federace
Republiky
Kraje
Oblasti
  • Amurská (Blagověščensk)
  • Archangelská (Archangelsk)
  • Astrachaňská (Astrachaň)
  • Bělgorodská (Bělgorod)
  • Brjanská (Brjansk)
  • Čeljabinská (Čeljabinsk)
  • Irkutská (Irkutsk)
  • Ivanovská (Ivanovo)
  • Jaroslavská (Jaroslavl)
  • Kaliningradská (Kaliningrad)
  • Kalužská (Kaluga)
  • Kemerovská (Kemerovo)
  • Kirovská (Kirov)
  • Kostromská (Kostroma)
  • Kurganská (Kurgan)
  • Kurská (Kursk)
  • Leningradská (Petrohrad)
  • Lipecká (Lipeck)
  • Magadanská (Magadan)
  • Moskevská (Moskva)
  • Murmanská (Murmansk)
  • Nižněnovgorodská oblast (Nižnij Novgorod)
  • Novgorodská (Veliký Novgorod)
  • Novosibirská (Novosibirsk)
  • Omská (Omsk)
  • Orelská (Orel)
  • Orenburská (Orenburg)
  • Penzenská (Penza)
  • Pskovská (Pskov)
  • Rjazaňská (Rjazaň)
  • Rostovská (Rostov na Donu)
  • Sachalinská (Južno-Sachalinsk)
  • Samarská (Samara)
  • Saratovská (Saratov)
  • Smolenská (Smolensk)
  • Sverdlovská (Jekatěrinburg)
  • Tambovská (Tambov)
  • Tomská (Tomsk)
  • Tverská (Tver)
  • Tulská (Tula)
  • Ťumeňská (Ťumeň)
  • Uljanovská (Uljanovsk)
  • Vladimirská (Vladimir)
  • Volgogradská (Volgograd)
  • Vologdská (Vologda)
  • Voroněžská (Voroněž)
  • Federální města
    Autonomní oblast
    Autonomní okruhy
    1. ¹ Anexe Ruskem mezinárodně neuznána a považováno za součást Ukrajiny.
    2. ² Spravováno orgány Ťumeňské oblasti
    3. ³ Spravováno orgány Archangelské oblasti
    Autoritní data Editovat na Wikidatech