Albánci v Rakousku

Albánci v Rakousku
Populace
cca 35-80 tisíc Albánie a Kosovo (původ)
Jazyk(y)
albánština
Náboženství
islám, křesťanství, judaismus, ateismus

Albánci v Rakousku (německy: Albaner in Österreich; albánsky: Shqiptarët në Austri) jsou migranti albánského původu a jejich potomci žijící v Rakousku. Většina z nich pochází z Kosova a Severní Makedonie, menší část poté pochází přímo z Albánie a dalších území Balkánu osídlených albánskou komunitou. V Rakousku jich žije okolo 80 tisíc.

Na konci 14. století se Osmané poprvé dostali na území albánských pevností. Dne 2. března 1444 se albánský princ Gjergj Kastrioti, známý jako Skanderbeg, založil Ligu v Lezhë. Tato obranná aliance přivedla Osmanskou říši několikrát na pokraj kolapsu a dokázala zadržet islámskou teokracii na dalších 35 let. Vojenské úspěchy Skanderbega z něj během života vytvořily symbol křesťanství a obránce víry. Po jeho smrti v roce 1479 padla poslední samostatná albánská pevnost ve Skadaru a Albánie spadla pod osmanskou nadvládu na následujících 400 let. Nicméně během let Albánci stále bojovali za nezávislost a to až do roku 1912, kdy byla oficiálně vyhlášena nezávislost celého území. Během let bylo uspořádáno celkem 34 povstání, během kterých napadali Osmany a často dostávali finance a vojenskou podporu právě od Rakouska-Uherska.

Giorgio Basta pocházel z albánské šlechtické rodiny a byl vůdcem hlavní habsburské armády během dlouhých válek s Osmanskou říši. Arcivévoda Ferdinand II., syn císaře Ferdinanda I., viděl sám sebe jako následovníka Skanderbega. Habsburkové odolávali osmanským nájezdům často úspěšně. Ferdinand přinesl meč a helmu Skanderbega, které jsou vystavené ve Vídni dodnes. Velká turecká válka, během které se odehrálo i několik vzpour albánského obyvatelstva, skončila pro Osmany prohrou. Vítězství Rakousku přineslo rozkvět říše a začalo období úpadku vojenství v Osmanské říši.

V Rakousku žilo v roce 2017 celkem 24 445 osob s kosovským občanstvím a 31 809 obyvatel, kteří se v Kosovu narodili. Asi 2 tisíce dalších Albánců se přihlásilo k občanství v Severní Makedonii. Mimo jiné zde žilo 2 378 osob z Albánie a 3 861 osob, které se narodili v Albánii.

Od 15. prosince 2010 bylo lidem albánské národnosti povoleno vstoupit na území Rakouska bez víza, pokud byl účelem cesty turismus či práce a pokud na území strávili maximálně 90 dní v roce. Předpokladem je cestování s biometrickým pasem. Na hranicích může být po Albáncích vyžadováno doložení dokladu o financování jejich pobytu a cesty, cestovní doklady a důvod cesty do země.

Azyl pro Albánce byl velmi omezen, v roce 2009 byl udělen 68 lidem, zatímco v letech 2010 a 2011 už jen 17 lidí. Více než 10 kladně vyřízených žádostí o azyl bylo jen v roce 2010.

Počet obyvatel s albánským a kosovským občanstvím

Spolková republika	Albánské občanství[1]	Kosovské občanství[1]
Burgenland	40	381
Korutany	98	850
Dolní Rakousy	347	4 002
Horní Rakousy	350	6 785
Salcbursko	107	1 998
Štýrsko	376	3
Tyrolsko	89	606
Vorarlbersko	38	512
Vídeň	1 307	6 780
Rakousko	2 752	25 549

Počet obyvatel narozených v Albánii a Kosovu

Spolková republika	Albánie[2]	Kosovo[2]
Burgenland	81	616
Korutany	197	1 272
Dolní Rakousy	641	5 901
Horní Rakousy	506	8 150
Salcbursko	190	2 026
Štýrsko	650	4 193
Tyrolsko	153	707
Vorarlbersko	79	697
Vídeň	1 911	9 142
Rakousko	4 390	32 704

• Alessandro Goracuchi - albánský vědec, doktor a diplomat

• Giorgio Basta

• Carl von Ghega - albánsko-rakouský šlechtic a stavitel železnice v Semmeringu

• Aleksandër Moisiu - divadelní herec

• 
  Eldis Bajrami^[3]
• 
  Sinan Bytyqi
• 
  Ronald Gërçaliu
• 
  Dukagjin Karanezi
• 
  Atdhe Nuhiu
• 
  Lumbardh Salihu
• 
  Benjamin Sulimani
• 
  Albert Vallci
• 
  Vesel Demaku
• 
  Albin Gashi

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albanians in Austria na anglické Wikipedii.