Kánsúh al-Gaurí † Tumanbáj II. † Al-Mutavakil III.
Síla
60 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, neznámý počet při obléhání Káhiry
60 000-80 000 u Marj Dabiq, 20 000 u Ridanije, 10 000–20 000 při obléhání Káhiry
Ztráty
6 000 u Ridanije, neznámé ztráty během obléhání Káhiry
7 000 u Ridanije, těžké ztráty a 50 000 mrtvých civilistů při obléhání Káhiry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Osmansko-mamlucká válka v letech 1516–1517 byla již druhým ozbrojeným konfliktem mezi Osmanskou říší a mamlúckým sultanátem. Válka skončila definitivní porážkou egyptských mamlúků a naopak z dosud okrajové Osmanské říše učinila vedoucí mocnost islámského světa. Říše Osmanských Turků, která dosud ovládala jen území Anatolie a Balkánu, se významně rozrostla o oblasti Levanty, Egypta a Hidžázu, čímž ovládla také posvátná místa spjaté s islámem jako města Mekka, Medína, Káhira, Damašek či Aleppo. Navzdory tomu zůstalo centrum osmanské moci v Konstantinopoli. Poslední mamlúcký vládce sultán Tumanbáj II. byl Osmanskými Turky popraven a na jeho místo byl dosazen loutkový vládce, původně mamlúcký povstalec, jako guvernér. Mamlúcký Egypt se tak stal podřízeným vazalem Osmanské říše a přeměněn v ejálet, tedy v pouhou provincii, kde ještě dlouho poté sváděla vysoká třída mamlúků mocenské boje se zástupci Osmanské říše. S porážkou mamlúckého sultanátu došlo také k pádu tradičního abbásovskéhochalífátu se sídlem v Káhiře a vytvoření nového osmanského chalífátu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottoman–Mamluk War (1516–1517) na anglické Wikipedii.
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.