Ferdynand Ruszczyc

Ferdynand Ruszczyc
Narození	10. prosince 1870 Bahdanava
Úmrtí	30. října 1936 (ve věku 65 let) Bahdanava
Místo pohřbení	Bahdanava
Alma mater	Vyšší umělecká škola Císařské akademie umění (do 1897) Imperátorská petrohradská univerzita
Povolání	malíř, vysokoškolský učitel, grafik a scénograf
Rodiče	Édouard Ruszczyc
Manžel(ka)	Regina z Roucków
Děti	Janina Ruszczycówna Edward Ruszczyc Oscar V. Rouck Barbara Ruszczyc
Významná díla	Q6020341
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie (1921) Řád znovuzrozeného Polska (1923) Zlatý záslužný kříž (1928) Řád Isabely Katolické (1932) komandér Řádu svatého Jakuba od meče (1932) důstojník Řádu čestné legie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdynand Ruszczyc (10. prosince 1870 Bahdanava – 30. října 1936 tamtéž) byl polský malíř a grafik. Věnoval se převážně krajinomalbě pojímané v duchu symbolismu.

Pocházel ze šlechtické rodiny z Kresů, jeho otec byl důstojníkem. Ruszczycové patřili k rodu Lisů a vlastnili usedlost ve vesnici Bohdanów (od roku 1991 běloruská Bahdanava). Po maturitě na gymnáziu v Minsku odešel Ferdynand Ruszczyc do Petrohradu studovat práva, pak přestoupil na Carskou akademii umění, kde byli jeho učiteli Ivan Ivanovič Šiškin a Archip Ivanovič Kuindži.^[1] Podnikl cestu po Evropě, kde pro svou tvorbu vyhledával atraktivní plenéry v divokých krajinách Krymu a Bornholmu. Při pobytu v Berlíně jeho malířský styl výrazně ovlivnil Arnold Böcklin.

V roce 1900 vstoupil do sdružení polských výtvarných umělců Sztuka, účastnil se také výstav malířů z okruhu časopisu Svět umění. Byl pedagogem na Akademii výtvarných umění ve Varšavě a pak působil na krakovské Akademii. Spolupracoval s varšavským časopisem Chimera. K jeho uměleckým souputníkům patřili Kazimierz Stabrowski, Józef Mehoffer a Karol Tichy. Řadí se k hnutí Mladé Polsko, vlastenecké náměty má jeho oslava rolnické práce Půda nebo alegorický obraz Nec Mergitur, inspirovaný dílem Henryka Sienkiewicze a zobrazující Polsko jako loď, kterou žádná bouře nepotopí.^[2]

Stal se profesorem vilenské Univerzity Štěpána Báthoryho a děkanem její výtvarné fakulty. K jeho studentům patřili Mikalojus Konstantinas Čiurlionis, Isaak Itkind a Czeslaw Znamierowski. Byl scénografem místního divadla, vytvářel knižní ilustrace, plakáty i návrhy poštovních známek. Ve Vilniusu byl předním organizátorem kulturního života i propagátorem místních památek.^[3] Bojoval jako dobrovolník v polsko-sovětské válce, získal Řád znovuzrozeného Polska i Záslužný kříž. S manželkou Reginou rozenou Rouckovou, která pocházela z Dánska a byla o více než dvacet let mladší, měli šest dětí. Dcera Barbara Ruszczycová se stala významnou egyptoložkou.

• 
  Půda, 1898
• 
  Mlýn, 1898
• 
  Kříž ve sněhu, 1902
• 
  Staré jabloně, 1903
• 
  Misijní kostel ve Vilně, 1904
• 
  Nec Mergitur, 1904
• 
  První přijímání
• 
  Ves u řeky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ferdynand Ruszczyc na Wikimedia Commons
• Ferdynand Ruszczyc