Flavio Cobolli

Flavio Cobolli
Flavio Cobolli v kvalifikaci French Open 2023
Stát	Itálie Itálie
Datum narození	6. května 2002 (22 let)
Místo narození	Florencie, Itálie[1]
Bydliště	Řím, Itálie
Výška	183 cm[1]
Hmotnost	74 kg[1]
Profesionál od	2020[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	1 830 369 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	32–32
Tituly	0 ATP, 2 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění	31. místo (12. srpna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2024)
French Open	2. kolo (2024)
Wimbledon	2. kolo (2024)
US Open	3. kolo kvalifikace (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů	1–6
Nejvyšší umístění	316. místo (11. dubna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2024)
Wimbledon	1. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240816a16. srpna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavio Cobolli (* 6. května 2002 Florencie) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v srpnu 2024 na 31. místě a ve čtyřhře v dubnu 2022 na 316. místě. Trénuje ho otec Stefano Cobolli.^[1]

V juniorském tenise si po boku Švýcara Dominica Strickera zahrál dvě finále čtyřhry na French Open. V roce 2019 skončili jako poražení finalisté a ročník 2020 ovládli po výhře nad Brazilci Brunem Oliveirou a Natanem Rodriguesem.^[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během ledna 2020 na 8. místě.^[2]

Na okruhu ATP Tour debutoval v 19 letech květnovým Emilia-Romagna Open 2021 v Parmě. Jako 429. hráči žebříčku mu organizátoři udělili divokou kartu. První výhry dosáhl nad americkou světovou dvaadevadesátkou Marcosem Gironem po třísetové bitvě. Závěrečné dvě sady získal v tiebreacích a v utkání odvrátil tři mečboly.^[4] Následně podlehl čtvrtému nasazenému Janu-Lennardu Struffovi z páté desítky klasifikace, když o postupu Němce rozhodla opět až rozhodující zkrácená hra. V lednu 2022 premiérově figuroval v Top 200, na 199. místě. První challengerový titul si odvezl z březnového Zadar Open 2022 po finálové výhře nad Polákem Danielem Michalskim ze čtvrté světové stovky. Bodový zisk jej katapultoval do Top 150.^[5]

V sérii Masters debutoval po zisku divokých karet do dvouhry i čtyřhry římského Internazionali BNL d'Italia 2022. V singlové soutěži mu časnou porážku přivodil Američan ze čtvrté desítky Jenson Brooksby.^[6] Úvodní kolo nepřešel ani v deblové polovině po boku Francesca Fortiho. Na mnichovském BMW Open 2023 se poprvé probojoval do čtvrtfinále na okruhu ATP. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace, v níž vyřadil české hráče z třetí stovky klasifikace Lukáše Rosola a Zdeňka Koláře. Ve dvouhře pak zdolal Australana Jordana Thompsona a Němce Oscara Otteho, než jej zastavil osmdesátý druhý muž pořadí Christopher O'Connell po třísetovém průběhu.^[7]

Do hlavní grandslamové soutěže poprvé zasáhl v singlu French Open 2023 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole však nenašel recept na španělskou světovou jedničku Carlose Alcaraze.^[8] V říjnu 2023 si zahrál druhé a třetí finále na challengerech. Lisabonský Lisboa Belém Open ovládl po závěrečném triumfu nad Libanoncem Benjaminem Hassanem.^[9] O dva týdny později prošel přes Slováka Alexe Molčana do souboje o titul v italské Olbii.^[10] V něm však podlehl Francouzi Kyrianu Jacquetovi. Po skončení debutoval v elitní stovce žebříčku ATP, když se 23. října 2023 posunul ze 106. na 95. místo.^[11] Kvalifikoval se tak na prosincový Next Generation ATP Finals 2023 v Džiddě pro osm nejlepších tenistů sezóny do 21 let.^[12] Na turnaji nepostoupil ze čtyřčlenné skupiny, když jediné výhry dosáhl nad Švýcarem Dominicem Strickerem.^[7]

Při premiérové účasti na melbournském majoru, Australian Open 2024, vyhrál první zápasy na grandslamu. V pětisetovém maratonu nejdříve, jako stý hráč žebříčku, porazil chilskou světovou osmnáctku Nicoláse Jarryho, čímž dosáhl debutové výhry nad členem Top 20 a druhé výhry nad příslušníkem Top 50.^[13][14] Ve druhém kole zdolal o dvě příčky níže postaveného Pavla Kotova, než jej zastavila australská světová desítka Alex de Minaur.^[15] Do prvního finále v rámci okruhu ATP se probojoval na washingtonském Mubadala Citi DC Open 2024, hraném v kategorii ATP 500. Ve třetím kole odvrátil pět mečbolů Alejandru Davidovichovi Fokinovi.^[16] Do finále pak prošel přes patnáctého nasazeného Alexe Michelsena a turnajovou dvojku Bena Sheltona. V souboji o titul nestačil na třetího Američana v řadě, světovou dvaadvacítku Sebastiana Kordu, přestože získal úvodní set. Ve zbylých dvou však uhrál už jen dva gamy.^[17] Po skončení se posunul o patnáct příček výše. Ve vydání žebříčku z 5. srpna 2024 mu poprvé v kariéře patřilo 33. místo.^[18]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	srpen 2024	Washington, D.C., Spojené státy	ATP 500	tvrdý	Sebastian Korda	6–4, 2–6, 0–6

Č.	datum	turnaj	povrch	poražený finalista	výsledek
1.	duben 2021	Antalya, Turecko	antuka	Dragoș Nicolae Mădăraș	0–6, 6–3, 6–3
2.	březen 2022	Zadar, Chorvatsko	antuka	Daniel Michalski	6–4, 6–2
3.	říjen 2023	Lisabon, Portugalsko	tvrdý	Benjamin Hassan	7–5, 7–5

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2019	French Open	antuka	Dominic Stricker	Matheus Pucinelli de Almeida Thiago Agustín Tirante	6–7(3–7), 4–6
Vítěz	2020	French Open	antuka	Dominic Stricker	Bruno Oliveira Natan Rodrigues	6–2, 6–4

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flavio Cobolli na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Flavio Cobolli na Wikimedia Commons
• Flavio Cobolli na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Flavio Cobolli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Flavio Cobolli na Instagramu