František Vlasák
RNDr. František Vlasák | |
---|---|
místopředseda 1. a 2. vlády Petra Pitharta | |
Ve funkci: 6. února 1990 – 31. května 1991 | |
ministr energetiky ČSR | |
Ve funkci: 30. května 1955 – 8. ledna 1958 | |
Předseda vlády | Viliam Široký |
Předchůdce | ministerstvo zřízeno |
Nástupce | Antonín Pospíšil |
ministr dopravy (a spojů) ČSR/ČSSR | |
Ve funkci: 8. ledna 1958 – 5. ledna 1963 | |
Předseda vlády | Viliam Široký |
Předchůdce | Antonín Pospíšil |
Nástupce | František Vokáč |
ministr ČSSR předseda Státní komise pro techniku | |
Ve funkci: 20. září 1963 – 8. dubna 1968 | |
Předseda vlády | Jozef Lenárt |
ministr ČSSR předseda Státní plánovací komise | |
Ve funkci: 8. dubna 1968 – 30. dubna 1968 | |
Předseda vlády | Oldřich Černík |
ministr (národohospodářského) plánování ČSSR | |
Ve funkci: 30. dubna 1968 – 27. září 1969 | |
Předseda vlády | Oldřich Černík |
Předchůdce | ministerstvo zřízeno |
Nástupce | Miloslav Hruškovič |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 30. srpna 1912 Libušín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 2. října 2005 (ve věku 93 let) Česko Česko |
Příbuzní | Lenka Dolanská Vlasáková (vnučka)[1] |
Alma mater | Univerzita Karlova v Praze |
Profese | ekonom |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
František Vlasák (30. srpna 1912 Libušín – 2. října 2005[2]) byl český a československý ekonom a politik KSČ, od 50. let ministr vlád Československa, v době pražského jara představitel reformního proudu v KSČ, za normalizace pronásledován, po sametové revoluci místopředseda vlády České republiky a autor nerealizovaného alternativního scénáře ekonomické reformy.
Biografie
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Před válkou zasedal v předsednictvu družstva Včela. Krátce působil jako středoškolský učitel v Praze a roku 1950 nastoupil jako chemik do Státního geologického ústavu v Praze.[3][4]
Pak trvale působil v centrálních vládních úřadech. Do roku 1952 zastával funkci náměstka předsedy Ústředí výzkumu technického rozvoje, do roku 1955 náměstka ministra – předsedy Státního úřadu plánovacího. Od května 1955 do ledna 1958 byl ministrem energetiky v druhé vládě Viliama Širokého a od ledna 1958 do ledna 1963 ministrem dopravy v této vládě i v následující třetí vládě Viliama Širokého. Od září 1963 do dubna 1968 zastával post ministra – předsedy Státní komise pro techniku ve vládě Jozefa Lenárta. Na vysokých vládních postech se udržel i během pražského jara, kdy se jako představitel reformního proudu v KSČ stal v dubnu 1968 ministrem – předsedou Státní plánovací komise v československé první vládě Oldřicha Černíka, v níž navíc působil jako ministr národohospodářského plánování. Toto portfolio i udržel i v následující druhé vládě Oldřicha Černíka do září 1969 (nyní oficiálně jako ministr plánování).[3][4][5]
Angažoval se i ve stranických funkcích. XI. sjezd KSČ a znovu XIII. sjezd KSČ ho zvolil členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Z ÚV KSČ byl vyloučen 26. září 1969.[6] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa ho Ústřední výbor Komunistické strany Československa zařadil na seznam „představitelů a exponentů pravice“.[7] V té době byl odstaven z politických a veřejných funkcí a roku 1970 vyloučen z KSČ.[8]
Do vrcholné politiky se vrátil po sametové revoluci v únoru 1990 jako místopředseda vlády České republiky (první a druhá vláda Petra Pitharta. Tuto funkci zastával do května 1991.[9][10][11] V této době vedl tým ekonomů s cílem navrhnout alternativní strategie ekonomických reforem.[12] Tato koncepce ale nezískala podporu a transformace československé ekonomiky probíhala podle koncepce lidí okolo Václava Klause.[13]
Odkazy
Reference
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Záhlaví : Vlasák, František, 1912-2005 [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
- ↑ a b Životopisy členů nové vlády ČSSR. Rudé právo. Duben 1968, roč. 48., čís. 100, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b František Vlasak [online]. munzinger.de [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 612–615.
- ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Seznam osob doporučených k zařazení do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice ústředním výborem KSČ [online]. totalita.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ František Vlasák [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Vláda Josefa Korčáka V. (Adamce, Pitry, Pitharta) (18.06.1986 - 29.06.1990) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Vláda Petra Pitharta (29.06.1990-02.07.1992) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1990cnr/predsedn/usneseni/ue405.htm
- ↑ "Naděje se vzdát neumím": Rozčarování aneb jak to bylo v Listopadu [online]. blisty.cz [cit. 2012-09-25]. Dostupné online.
- ↑ Nejsem vynálezcem, spíš zahradníkem, říká Miloš Pick. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-20.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Vlasák
- (česky) František Vlasák - profil v Rudém právu při nástupu do funkce
Druhá vláda Petra Pitharta | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Předseda vlády | Petr Pithart (jmenován 29. června 1990, OF, později OH) | |||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 29. června 1990 | Milan Lukeš (místopředseda vlády, OF, později OH) • František Vlasák (místopředseda vlády - demise 31. května 1991, OF, později OH) • Antonín Baudyš (místopředseda vlády, KDU-ČSL) • Karel Špaček (financí, OF, později OH) • Leon Richter (spravedlnost – demise 2. ledna 1992, nestraník, později OH) • Bedřich Moldan (životního prostředí – demise 24. ledna 1991, OF) • Jan Vrba (průmyslu, nestraník, později OH) • Vlasta Štěpová (obchodu a cestovního ruchu, OF, později OH) • Bohumil Kubát (zemědělství a výživa, OF, později ODA) • Petr Vopěnka (školství, mládeže a tělovýchovy, KDS) • Tomáš Hradílek (vnitro – demise 14. listopadu 1990, OF) • Milan Horálek (práce a sociálních věcí, OF) • Martin Bojar (zdravotnictví, nestraník) • Milan Uhde (kultury, OF, později ODS) • Ludvík Motyčka (výstavba a stavebnictví – zrušeno 31. prosince 1990, KDU-ČSL) • Bohumil Tichý (státní kontroly – demise 20. června 1991, HSDMS) • Tomáš Ježek (bez portfeje; správy národního majetku a privatizace, OF, později ODA) • Karel Dyba (bez portfeje; hospodářskou politiku a rozvoj, OF, později ODS) • Miroslav Grégr (bez portfeje; strojírenství a elektrotechniky – zrušeno 31. prosince 1990, nestraník) • Jaroslav Šabata (bez portfeje, OF, později OH) | |||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Ministři dopravy Československa | |
---|---|
Druhá republika (1938–1939) | |
Ministři dopravy poválečného Československa (1945–1968) | Antonín Hasal • Ivan Pietor • Alois Petr • Antonín Pospíšil • František Vlasák • František Vokáč • Alois Indra • František Řehák |
Federální ministři dopravy Československa (1969–1992) | František Řehák • Jaroslav Knížka • Štefan Šutka • Vladimír Blažek • František Podlena • Jiří Nezval • Antonín Baudyš |
Ministři techniky Československa | |
---|---|
Ministři techniky poválečného Československa (1946–1968) | Alois Vošahlík • Jan Kopecký • Emanuel Šlechta • Václav Ouzký • František Vlasák • Miloslav Hruškovič |
Federální ministři pro technický a investiční rozvoj Československa (1969–1990) |