Gustav Habrman
Gustav Habrman | |
---|---|
Poslanec Říšské rady | |
Ve funkci: 1907 – 1918 | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1925 – 1932 | |
Čs. ministr školství | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Předchůdce | vznik státu |
Nástupce | Josef Šusta |
Čs. ministr sociální péče | |
Ve funkci: 1921 – 1925 | |
Předchůdce | Josef Gruber |
Nástupce | Lev Winter |
Stranická příslušnost | |
Členství | čs. soc. dem. |
Narození | 24. ledna 1864 Česká Třebová Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 22. března 1932 (ve věku 68 let) Praha Československo Československo |
Profese | politik, novinář, spisovatel, sociální demokrat a redaktor |
Podpis | |
Commons | Gustav Habrman |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustav Habrman, psán též Haberman (26. ledna 1864 Česká Třebová[1] (uváděno též chybné datum narození 24. ledna 1864[2]) – 22. března 1932 Praha[3][4]), byl český a československý politik, poslanec, senátor a ministr vlád Československé republiky za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou.
Život
Veřejné a politické aktivity před rokem 1918
Gustav Habrman se narodil v rodině pekaře Josefa Habrmanna a jeho manželky Barbory, rozené Jankovské.[1] Byl úspěšným samoukem. Vyučil se soustružníkem a řezbářem. Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Od mládí se věnoval sociálně demokratickému hnutí, za tuto svou činnost v mocnářství byl roku 1884 odsouzen na čtyři roky pro velezradu a vydávání tajných tiskovin. Trest si odpykal ve věznici v Steinu, kde se naučil francouzsky. Pak dočasně přesídlil do Francie a USA. Zde se v 90. letech 19. století zapojil do redakcí socialisticky orientovaných listů. Roku 1897 se navrátil do vlasti a pracoval pro obdobné listy v Brně (Rovnost) a od roku 1901 v Plzni (Nová doba), v jejíž redakci setrval až do své smrti.[5][2]
Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 052 (region Plzeňska a Blovicka[2]). Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]
V období první světové války udržoval kontakty s T. G. Masarykem.[5] Koncem první světové války patřil v rámci sociálně demokratické strany spolu s Luďkem Pikem či Rudolfem Bechyně k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. V září 1917 byl spolu s dalšími aktivisty této skupiny kooptován do výkonného výboru strany.[7] Zároveň byl ve straně oslaben vliv levicově a více internacionalisticky zaměřeného Bohumíra Šmerala. Už předtím, v červnu 1917, Habrman jednal ve Stockholmu v delegaci českých sociálních demokratů v rámci takzvaného mírového kongresu Druhé internacionály. Šlo o pokus o mírovou dohodou socialistických stran, zorganizovaný sociálními demokraty z neutrálních států. Memorandum, které v souvislosti s tímto kongresem čeští sociální demokraté zformulovali, ale naopak ukázalo posilování národně českých prvků v politice strany. V memorandu se totiž žádalo přetvoření Rakouska-Uherska na federaci národních celků, přičemž se počítalo se sloučením českých zemí a Slovenska. Sociální demokraté tak opouštěli původní koncepce personální autonomie ve prospěch územně definovaného rozhraničení monarchie.[8]
V listopadu 1917 usedl na post místopředsedy Českého svazu, střechového orgánu sdružujícího všechny české poslance Říšské rady. Šlo o součást personální a ideové proměny fungování Českého svazu, který od původního prorakouského aktivismu přecházel na české státoprávní a federalistické pozice. Díky posunu české sociální demokracie směrem k národnějšímu a méně marxistickému pojetí politiky se koncem první světové války sblížily pozice sociální demokracie a národních sociálů (českých socialistů). Obě strany tak vytvořily v září 1918 volný koordinační orgán Socialistická rada, v jejímž třináctičlenném vedení Habrman usedl.[9]
Byl zástupcem sociální demokracie v Národním výboru československém a v říjnu 1918 se účastnil v Ženevě jednání mezi domácí politickou reprezentací a zahraničním odbojem. Tím pádem tak během samotného převratu 28. října nebyl přítomen v Praze. V Ženevě bylo jeho jméno uvedeno v seznamu navrhované první československé vlády.[5][10][2] Zde také spolu s Karlem Kramářem, Václavem J. Klofáčem, Františkem Staňkem, Edvardem Benešem, Štefanem Osuským, Ludvíkem Strimplem a dalšími politiky podepsal „prohlášení souhlasu s Masarykovou zahraniční akcí“ v plném rozsahu.[11]
Aktivity po vzniku ČSR
V letech 1918–1920 byl ve vládě Karla Kramáře, první vládě Vlastimila Tusara a druhé vládě Vlastimila Tusara prvním československým ministrem školství. V čele Ministerstva školství a národní osvěty položil ve spolupráci s dr. Františkem Drtinou základy vzdělávací soustavy v nové republice. Měl podíl na přijetí zákona o obecních knihovnách a nové úpravě hmotných poměrů učitelů.[2]
Ve vládě Edvarda Beneše a první vládě Antonína Švehly byl potom v letech 1921–1925 ministrem sociální péče. V roce 1924 prosadil Zákon o pojištění zaměstnanců, který tehdy patřil mezi evropskou špičku v rámci sociální ochrany zaměstnanců.[12][13]
Dlouhodobě rovněž zasedal v zákonodárných sborech. Po vzniku Československé republiky se stal poslancem Revolučního národního shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění republiky Československé. Jako poslanec zde zasedal do roku 1925.[14] V parlamentních volbách v roce 1925 byl do parlamentu zvolen znovu, nyní ale do horní komory jako senátor. Mandát senátora obhájil v parlamentních volbách v roce 1929. V horní komoře zasedal do své smrti roku 1932. Pak ho nahradil Arnošt Winter.[15][16] Byl předsedou zahraničního výboru senátu.[2]
Byl dlouhá léta byl předsedou Svazu textilního dělnictva, což byla druhá největší odborová organizace.[17]
Zemřel 22. března 1932 v Skrbkově sanatoriu v Praze. Onemocněl počátkem měsíce a 10. března byl převezen do sanatoria. Zde se jeho stav zlepšil. Pak ale nastaly komplikace způsobené vysokým věkem a cukrovkou.[2]
Dílo
Gustav Habrman byl autorem memoárů a politických spisů, např.:
- Mé vzpomínky z války (črty a obrázky o událostech a zápasech za svobodu a samostatnost; V Praze, Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství (Ant. Svěcený), 1928)
- Z mého života (vzpomínky z let 1876–1877, 1884–1896; Praha, Ústřední dělnické knihkupectví, nakladatelství a antikvariát (Ant. Svěcený), 1914; dostupné online[18])
- Cesty k socialismu (Z cyklu čtyř přednášek proslovených v Ústřední knihovně hlav. města Prahy v listopadu 1930; Praha, Pražská odbočka Dělnické akademie, 1932)
Posmrtná připomínka
- Česká Třebová – Jeho jméno nese v rodné České Třebové ulice Habrmanova a tři školy nacházející se v této ulici: Mateřská škola Habrmanova, Základní škola Habrmanova a Střední škola technická a dopravní Gustava Habrmana (při svém založení nazvaná jako Habrmanova škola práce).[19]
- Plzeň – Habrmanovo jméno nese i ulice a náměstí v Plzni.[20] I tato ulice v sobě zahrnuje základní školu.[21]
- Boršov nad Vltavou – Na jaře roku 1937 (pět let po Habrmanově smrti) byl v Boršově nad Vltavou otevřen Habrmanův sad se stovkou nově vysazených švestek.[22]
- Konice – v červnu 1932 byla jeho jménem pojmenována ulice dosud zvaná Příhon, v roce 1942 přejmenovaná znovu na ulici Příhon, v letech 1955 až 1990 pak ulice nesla jméno Julia Fučíka, dnes Na Příhonech.[23]
Odkazy
Reference
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených v České Třebové, sign.1952, ukn.1125, str.357. Dostupné online
- ↑ a b c d e f g Senátor Gustav Habrman zemřel. Národní politika. Březen 1932, roč. 50, čís. 83, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. libri.cz [online]. [cit. 2013-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-04-22.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z9, s. 50
- ↑ a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 146.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 231, 684.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 614–615, 617. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 618, 632
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 639
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 135
- ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 660–663, 146.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 685, 688.
- ↑ Gustav Habrman [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-02]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-03.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Habrman Gustav, s. 94.
- ↑ HABERMAN, Gustav. Z mého života [online]. Antonín Svěcený, 1914 [cit. 2020-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.vda.cz [online]. [cit. 2010-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-01-17.
- ↑ https://maps.google.com/maps?q=Habrmanova,+Plze%C5%88&hl=cs&ie=UTF8&sll=37.0625,-95.677068&sspn=54.357317,78.662109&hnear=Habrmannova,+Plze%C5%88,+%C4%8Cesk%C3%A1+republika&t=m&z=16
- ↑ http://www.13zsplzen.cz/
- ↑ KREJČŮ, Irena. Od minulosti k přítomnosti obce Boršova nad Vltavou. [s.l.]: Obec Boršov nad Vltavou, 2004. S. 31.
- ↑ KRONIKA MĚSTEČKA KONICE. Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Habrman na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gustav Habrman
- Fotografie Gustav Habrman (vpravo dole)
Vláda Karla Kramáře | |
---|---|
Ministerský předseda | Karel Kramář (jmenován 14. listopadu 1918, ČsND) |
Členové v den jmenování vlády 14. listopadu 1918 | Alois Rašín (finance, ČsND) • Adolf Stránský (obchod, ČsND) • Antonín Švehla (vnitro, RSZML) • Isidor Zahradník (železnice, RSZML) • František Staněk (veřejné práce, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • František Soukup (spravedlnost, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Václav Klofáč (národní obrana, ČSNS) • Jiří Stříbrný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (výživa lidu, ČSNS) • Mořic Hruban (bez portfeje, KNS) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Milan Rastislav Štefánik (vojenství, nestraník) • Vavro Šrobár (zdravotnictví, pro správu Slovenska, nestraník) |
První vláda Vlastimila Tusara | ||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Vlastimil Tusar (jmenován 8. července 1919, ČSDSD) | |||||||||
Členové v den jmenování vlády 8. července 1919 | Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Antonín Hampl (veřejné práce, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Václav Klofáč (národní obrana, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • František Veselý (spravedlnost, ČSNS) • Ferdinand Heidler (obchod, ČSNS) • Antonín Švehla (vnitro, RSZML) • Cyril Horáček (finance, RSZML) • František Staněk (pošty a telegrafy, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Fedor Houdek (výživa lidu, RSZML) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Milan Hodža (unifikace, nestraník) • Vavro Šrobár (zdravotnictví, pro správu Slovenska, nestraník) | |||||||||
Členové jmenovaní později |
|
Druhá vláda Vlastimila Tusara | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Vlastimil Tusar (jmenován 25. května 1920, ČSDSD) | ||||||
Členové v den jmenování vlády 25. května 1920 | Vlastimil Tusar (národní obrana, správce, ČSDSD) • Gustav Habrman (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Lev Winter (sociální péče, ČSDSD) • Alfréd Meissner (spravedlnost, ČSDSD) • Václav Johanis (pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (pro správu Slovenska, ČSDSD) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné práce, ČSNS) • Kuneš Sonntag (průmysl, obchod a živnosti, RSZML) • František Staněk (pošty a telegrafy, RSZML) • Karel Prášek (zemědělství, RSZML) • Edvard Beneš (zahraniční věci, nestraník) • Karel Engliš (finance, nestraník) • Vavro Šrobár (unifikace, veřejné zdraví a tělesná výchova, nestraník) • Rudolf Hotowetz (zahraniční obchod, nestraník) | ||||||
Členové jmenovaní později |
|
Vláda Edvarda Beneše | |
---|---|
Ministerský předseda | Edvard Beneš (jmenován 26. září 1921, nestraník) |
Členové v den jmenování vlády 26. září 1921 | Edvard Beneš (zahraniční věcí, nestraník) • Jan Černý (vnitro, nestraník) • Augustin Novák (finance, nestraník) • Martin Mičura (pro správu Slovenska, nestraník) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (pošty a telegrafy a pro zásobování lidu, ČSDSD) • Ivan Dérer (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (železnice, ČSL) • Vavro Šrobár (školství a národní osvěta, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • František Staněk (zemědělství, RSZML) • Alois Tučný (veřejné práce, ČSNS) • Bohuslav Vrbenský (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSNS) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, a pro zahraniční obchod¹, ČsND) |
¹ Ministerstvo pro zahraniční obchod zaniklo 19. ledna 1922. |
První vláda Antonína Švehly | ||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Ministerský předseda | Antonín Švehla (jmenován 7. října 1922, RSZML) | |||||||||||||||
Členové v den jmenování vlády 7. října 1922 | Jan Malypetr (vnitro, RSZML) • František Udržal (národní obrana, RSZML) • Milan Hodža (zemědělství, RSZML) • Rudolf Bechyně (školství a národní osvěta, ČSDSD) • Gustav Habrman (sociální péče, ČSDSD) • Antonín Srba (veřejné práce, ČSDSD) • Ivan Markovič (unifikace, ČSDSD) • Josef Dolanský (spravedlnost, ČSL) • Jan Šrámek (veřejné zdravotnictví a tělesná výchova, ČSL) • Edvard Beneš (zahraničí, ČSNS) • Jiří Stříbrný (železnice, ČSNS) • Alois Tučný (pošty a telegrafy, ČSNS) • Emil Franke (pro zásobování lidu, ČSNS) • Alois Rašín† (finance, ČsND) • Ladislav Novák (průmysl, obchod a živnosti, ČsND) • Jozef Kállay (pro správu Slovenska, obchod a živnosti, nestraník | |||||||||||||||
Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||
† Ministr financí Alois Rašín byl 5. ledna postřelen do zad a boku. Na následky zranění zemřel 18. února 1923. |
Ministři práce a sociálních věcí Československa | |
---|---|
Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938) | Lev Winter • Josef Gruber • Gustav Habrman • Lev Winter • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Ludwig Czech • Alfréd Meissner • Jaromír Nečas • Bedřich Horák |
Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939) | |
Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945) | František Němec • Ján Bečko |
Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968) | Jozef Šoltész • Zdeněk Nejedlý • Evžen Erban • Jaroslav Havelka • Václav Nosek • Josef Tesla • Michal Štanceľ |
Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992) |
Ministři školství Československa | |
---|---|
První republika (1918–1938) | Gustav Habrman • Josef Šusta • Vavro Šrobár • Rudolf Bechyně • Ivan Markovič • Otakar Srdínko • Jan Krčmář • Milan Hodža • Anton Štefánek • Ivan Dérer • Jan Krčmář • Emil Franke • Engelbert Šubert • Stanislav Bukovský |
Druhá republika (1938–1939) | |
Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
Exilová vláda (1940–1945) | |
Třetí republika (1945–1948) | |
Komunistický režim (1948–1968) | Zdeněk Nejedlý • Ernest Sýkora • Ladislav Štoll • František Kahuda • Čestmír Císař • Jiří Hájek • Vladimír Kadlec |