Jacobus Typotius

Jacobus Typotius
Narození	1540
Úmrtí	1601 (ve věku 60–61 let)
Povolání	historik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jacobus Typotius (1540, Bruggy, někdy nesprávně uváděno Diest^[1] – 1601, Praha) byl vlámský humanista a dvorní historik císaře Rudolfa II. Jeho nejznámějším dílem je druhý svazek heraldické knihy symbolů a emblémů (Symbola divina et humana Pontificum, Imperatorum, Regum), která poprvé vyšla v Praze roku 1601. Rytiny v knize vytvořil Aegidius Sadeler

Jacobus se narodil jako nejmladší syn smirčího soudce v Bruggách Michiela Typotia. Svá studia zahájil na univerzitě v Lovaň na filozofické fakultě pod vedením učitele Cornelia Valeria a později studoval na právnické fakultě. Studia práv pokračoval v Itálii a následně odešel do Würzburgu. Účel jeho pobytu zde je nejasný. Po odchodu z Würzburgu vstoupil do služeb švédského krále Jana III., u kterého pracoval jako tajemník pro zahraniční korespondenci u královské kanceláře. Kvůli neautorizované korenspondenci, kterou chtěl Typotius zabránit další spolupráci Švédska se Španělskem a Římem, byl v roce 1579 uvězněn za neposlušnost a zradu. Ve vězení zůstal až do smrti Jana III. v roce 1592. Na krátko se vrátil ke švédskému královskému dvoru, když na trůn nastoupil Janův syn Zikmund, ale už v roce 1597 odešel ze Švédska do Německa. Pravděpodobně díky jeho známosti se Zikmundovou ženou, královnou Annou Habsburskou, se dostal na císařský dvůr Rudolfa II. v Praze, kde zůstal až do své smrti.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacobus Typotius na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.