Jana Plichtová

prof. PhDr. Jana Plichtová, PhD.
Narození10. června 1950 (74 let)
Brno
Alma materKomenského univerzita
Povolánípsycholožka, herečka a moderátorka
RodičeDimitrij Plichta
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Plichtová (* 10. června 1950 Brno) je bývalá herečka, slovenská psycholožka a odbornice v oblasti klinické psychologie a psychoterapie.

Život

Je dcerou slovenského režiséra a scenáristy Dimitrije Plichty.[1] V době svých studijních let působila na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde dokončila magisterské studium v roce 1973. Od roku 1973 až do 1990 pracovala v Ústavu experimentální psychologie SAV, kde ve svém studiu pokračovala a o pár let později (1984) získala titul kandidát věd. V letech 1995–2017 na Filozofické fakultě Univerzity Komenského působila též na pozici pedagoga, kde vyučovala sociální psychologii a kurz kvalitativní metodologie. Stážovala na Univerzitě v Stirlingu, London School of Economics and Political Sciences, spolupracovala s Maďarskou akademií věd, s Maison des Sciences de l´homme v Paříži a s Masarykovou univerzitou.[2]

Docentury dosáhla roku 1998 a pět let na to (2003) obdržela profesuru. V současné době působí v Ústavu aplikované psychologie Fakulty sociálních a ekonomických věd UK.[2][3]

V oblasti psychologie se blíže zajímala hlavně o výzkum sémantické paměti. Na toto téma napsala několik esejí do týdeníku Nové slovo. Její knížku pro děti (Kniha o alebo, alebo) o sémantické paměti ocenili jako nejkrásnější knihu roku. Kromě hlubokého zájmu o dlouhodobou paměť se věnovala také výzkumu sociálních reprezentací demokracie.[2]

Kariéra ve filmu

Svou filmovou kariéru započala spoluprací s režisérem Jurajem Herzem ve filmu Sladké hry minulého léta (1969), který získal hlavní cenu na festivalu televizních filmů v Monte Carlu. Oceněn byl v kategorii režie, kamera a hlavní ženský herecký výkon. S Herzem pak spolupracovala na dramatu Petrolejové lampy, kde ztvárnila roli znásilněné služky. Pak se většinou objevovala jen ve vedlejších rolích, s výjimkou jednoho maďarského (Zrcadlové obrazy, 1976) a jednoho německého filmu (Den idiotů, 1981), který byl nominován na Zlatou Palmu v Cannes.

V roku 1993 svoji hereckou kariéru ukončila.[4]

Publikace

Jana Plichtová je autorkou těchto knih:[5]

  • 2002: Metódy sociálnej psychológie zblízka
  • 2006: Predpoklady a mechanizmy kultúrnej evolúcie
  • 2009: Konštruovanie slovenskosti vo verejnom priestore
  • 2010: Občianstvo, participácia a deliberácia na Slovensku

Odkazy

Reference

  1. Jana Plichtová. FDb.cz [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  2. a b c Jana Plichtová: Od Lasicu a Satinského som si zachovala odstup. zena.sme.sk [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Prezident SR - Vymenovanie vysokoškolských profesorov. archiv.prezident.sk [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  4. Jana Plichtová. csfd.cz [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  5. Jana Plichtová [online]. Databáze knih [cit. 2023-05-16]. Dostupné online. 
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech