Nikolaj Jakovlevič Danilevskij

Nikolaj Jakovlevič Danilevskij
Narození4.jul. / 16. prosince 1822greg. nebo 28. listopadujul. / 10. prosince 1822greg.
Livenskiy Uyezd
Úmrtí7.jul. / 19. listopadu 1885greg. (ve věku 62 let)
Tbilisi
Povoláníekonom, antropolog, historik, filozof, spisovatel, sociolog, politik, biolog a přírodovědec
Alma materImperátorské lyceum v Carském Selu
Tématafilozofie, panslavismus, sociologie, geopolitika a kulturologie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Jakovlevič Danilevskij (rusky Николай Яковлевич Данилевский; 4. prosincejul./ 16. prosince 1822greg. – 7. listopadujul./ 19. listopadu 1885greg.)[1] byl ruský filozof, biolog, etnolog, ekonom, historik a sociolog; autor slavné knihy Rusko a Evropa (1869). Je považován za epigona slavjanofilství, které vstoupilo do období svého úpadku.[2]

Život

Danilevskij byl synem generála. Studoval na Carskoselském lyceu a studium ukončil v roce 1842. Protože jej velmi zajímala přírodověda, byl v letech 1843–1847 volným posluchačem na Přírodovědecké fakultě Petrohradsé univerzity.[2] Danilevskij byl v mládí stoupencem západnictví a jako vyznavač utopického socialismu Ch. Fouriera navštěvoval utopický kroužek Butaševiče-Petraševského.[3]

Dílo

Podle Danilevského jsou pravými nositeli historického vývoje „kulturní a historické typy“, které, stejně jako biologické organismy, procházejí fázemi mládí, dospělosti, stáří a smrti. S ohlasy této analogie se setkáváme ve 20. století v cyklických vývojových koncepcích Oswalda Spenglera a Arnolda Toynbeeho. Vymezením kulturně-historických typů Danilevskij vytvořil prototyp klasické teorie plurality kultur. Koncepce paralelně se vyvíjejících lokálních kultur vyrůstala z poznání, že evoluce neprobíhá po jedné přímé linii, ale že existuje velké množství rozmanitých kultur, které odpovídají různým typům existence a organizace lidských společností. Zastával rovněž teorii panslavismu. Tomáš Garrigue Masaryk ve svých pracech (ne nutně adresně) polemizuje právě s Danilevským.[4]

Odkazy

Reference

  1. Репников, А. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-11-27]. Heslo ДАНИЛЕ́ВСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-27. (rusky) 
  2. a b Losskij 2004, s. 112.
  3. Nykl 2015, s. 187.
  4. PUTNA, Martin C.: Pozdní Řím a rané křesťanství I: Proč Řím upadl? A kdo DNES rád mluví o "úpadku Říma"? : YouTube

Literatura

  • LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola VI:1 "Danilevskij Nikolaj Jakovlevič ", s. 112–115. 
  • NYKL, Hanuš, 2015. Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma: příspěvek ke studiu ruské filosofie 19. století. 1. vyd. Praha: Slovanský ústav AV ČR. 255 s. (Práce Slovanského ústavu AV ČR, v.v.i. Nová řada; sv. 38). ISBN 978-80-86420-49-3. Kapitola "Nikolaj Danilevskij", s. 187–199. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech