Sojuz 8
Sojuz 8 | |
---|---|
Údaje o lodi | |
COSPAR | 1969-087A |
Hmotnost | 6646 kg |
Údaje o letu | |
Volací znak | Гранит (Granit) |
Členů posádky | 2 |
Datum startu | 13. října 1969 10:19:09 UTC |
Kosmodrom | Bajkonur, Kazachstán |
Vzletová rampa | 31/6 |
Nosná raketa | Sojuz |
Délka letu | 4 d 22 h 50 m 49 s |
Datum přistání | 18. října 1969 09:09:58 UTC |
Navigace | |
Předchozí Sojuz 7 Následující Sojuz 9 |
Sojuz 8 byla kosmická loď SSSR z roku 1969, která se svou posádkou a dvěma dalšími Sojuzy kroužila na oběžné dráze Země. Podle katalogu COSPAR dostala označení 1969-087A a byla 34. letem kosmické lodě z naší planety. Její volacím znakem byl GRANIT.
Posádka
Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:
- Vladimir Šatalov, velitel lodě, jeho druhý let po Sojuzu 4, později letěl na Sojuzu 10.
- Alexej Jelisejev, palubní inženýr, jeho druhý let po Sojuzu 5, později letěl na Sojuzu 10
Průběh letu
Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur 13. října 1969 s pomocí stejnojmenné rakety Sojuz. Dostala se na oběžnou dráhu ve výšce 205-223 km s dobou oběhu 88 minut. Den před ní vzlétla na orbitu Země loď Sojuz 7 a dva dny předtím 11. října 1969 loď Sojuz 6, takže řadu hodin byly na oběžné dráze Země najednou tři sovětské kosmické lodě se sedmi sovětskými kosmonauty (tzv.skupinový let) a společně také komunikovaly. Šatalov byl vedoucím celé sedmičky kosmonautů na orbitální dráze. V programu bylo spojení s lodí Sojuz 7, tato operace se však za pasivního přihlížení třetí lodi Sojuz 6 nezdařila. Lodě se přiblížily na vzdálenost 500 metrů. Během letu bylo provedeno televizní vysílání z paluby lodi.
Poté, co druhé dvě lodě přistály na Zemi, navázala posádka Sojuzu 8 tehdy experimentální radiové spojení se sovětskou výzkumnou lodí plující v Atlantiku prostřednictvím spojovací družice Molnija.
Přistávací kabina Sojuzu i s posádkou přistála po necelých pěti dnech letu (118 hodin) a absolvování 80 obletů Země s pomocí padáků a brzdícím motorem 18. října 1969 145 km SZ od Karagandy[1].[2]
Konstrukce lodě
Udaná startovací hmotnost byla 6646 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Navíc měla aktivní spojovací zařízení.
Odkazy
Reference
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Alexej Stanislavovič Jelisejev, s. 106.
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 289.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Sojuz 8 na Wikimedia Commons
- Na webu Kosmo
- Na webu Space
Kosmické lodi Sojuz a jejich seznam | |
---|---|
Sojuz-MS (2016– ) | |
Sojuz-TMA-M (2010–2016) | |
Sojuz-TMA (2003–2011) | |
Sojuz-TM (1986–2003) | |
Sojuz-T (1976–1986) | |
Sojuz 7K-TM (1975–1976) | |
Sojuz 7K-T (1973–1981) | |
Sojuz 7K-OKS (1971) | |
Sojuz 7K-OK (1966–1971) | |
Nepilotované | Kosmos 133 • Kosmos 140 • Kosmos 186 a Kosmos 188 • Kosmos 212 • Kosmos 213 • Kosmos 238 • Sojuz 2 • Kosmos 379 • Kosmos 396 • Kosmos 398 • Kosmos 434 • Kosmos 496 • Kosmos 573 • Kosmos 613 • Kosmos 638 • Kosmos 670 • Kosmos 672 • Kosmos 772 • Kosmos 869 • Kosmos 1001 • Kosmos 1074 • Sojuz 20 • Sojuz T-1 • Sojuz TM-1 |
Sojuz 7K-L1 (1966–1970) | viz program Zond |