Weikhard Colloredo-Mannsfeld

Weikhard (Vikard)
Colloredo-Mannsfeld
Narození29. července 1914
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí17. června 1946 (ve věku 31 let)
St. Lary
FrancieFrancie Francie
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě z knížecí rodiny (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
RodičeHieronymus (Jeroným) VIII. Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) a Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
Příbuznístrýc a adoptivní otec: Josef II. z Colloredo-Mannsfeldu (1866–1957)
bratr: Josef Colloredo-Mansfeld (1910–1990)
bratr: Hieronymus Colloredo-Mannsfeld (1912–1998)
bratr: Friedrich Colloredo-Mannsfeld (1917–1991)
synovec: Jerome (Hieronymus X.) Colloredo-Mannsfeld (* 1949)
děd: Hieronymus VII. z Mannsfeldu (1842–1881)
babička: Aglaja Festeticsová de Tolna (1840–1897)
děd: Leopold Filip Kolowrat-Krakowský (1852–1910)
babička: Nadine von Huppmann-Valbella (1858–1942)
neteř: Kristina Colloredo-Mansfeldová (* 1940)
strýc: Alexander Kolowrat-Krakowský (1886–1927)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Weikhard Colloredo-Mannsfeld, také Vikard Colloredo-Mannsfeld, přezdívaný Katta[1] (celým jménem německy Weikhard Karl Friedrich Hieronymus Maria Graf von Colloredo-Mannsfeld;[2] 29. července 1914 Berlín – 17. června 1946 St. Lary, Francie)[3] byl český šlechtic z rodu Colloredo-Mannsfeld, aktér a signatář Prohlášení české šlechty ze září 1938 a září 1939. V letech 1932–1942 spravoval a statek Dobříš se zámkem.

Život

Zámek Dobříš

Narodil se jako třetí syn Hieronyma (Jeronýma) VIII. Colloredo-Mannsfelda (1870–1942) a jeho manželky Berty Kolowrat-Krakowské (1890–1982). Měl starší bratry Josefa (1910–1990), 7. knížete, Jeronýma (Hieronyma, 1912–1998), 8. knížete, a mladšího bratra Bedřicha (Friedricha, 1917–1991). Sourozenci vyrůstali bez matky, ta se totiž zamilovala do amerického černošského zpěváka Rolanda Hayese (1887–1977) a rodinu opustila.[4][pozn. 1]

V roce 1918 se rodiče usadili na zámku Zbiroh. Jak bylo ve vyšší společnosti běžné, měl Weikhard soukromé učitele. Základní školu a gymnázium vychodil tudíž pouze externě.[1]

V roce 1929 ho spolu s bratry adoptoval bezdětný strýc Josef II. Colloredo-Mannsfeld (1866–1957), 6. kníže,[5] a už v roce 1925 jim předal rodový majetek.[6] Sourozenci byli tehdy ovšem ještě nezletilí. Weikhard získal statek Dobříš se zámkem.[4] Spravoval ho v letech 1932–1942.[3] Strýci žijícímu ve Francii museli sourozenci vyplácet vysokou rentu. Doživotním ústředním ředitelem všech colloredovských majetků v Československu se stal otec.[7]

V září 1938 i v září 1939 byl aktérem a signatářem Prohlášení české šlechty. V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za nepřátele říše a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší. Nejednalo se tedy pouze o vnucenou správu.[8] Dobříš se stala sídlem říšského protektora.[8] Weikhard potom dělal adjunkta na jižní Moravě.[8]

Přestože byl Weikhard ve spojení se sovětskými partyzány, dobříšský starosta mu odmítl vystavit potvrzení o národní spolehlivosti, proto mu majetek nebyl po válce vydán. Spor o navrácení majetku se vlekl, Weikhard onemocněl, v květnu 1946 odjel za matkou do Francie.[9] Zemřel už další měsíc svobodný a bezdětný, pohřben byl ve Francii.[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Z tohoto vztahu se dokonce narodila dcera Maria (1926–1982), zpěvák však Bertu opustil. Berta s holčičkou potom žila ve Francii.[4]

Reference

  1. ↑ a b HORČIČKA, Václav; ŽUPANIČ, Jan. Šlechta na křižovatce. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové a Colloredo-Mannsfeldové v 1. polovině 20. století. Praha: Agentura Pankrác s. r. o., 2017. 912 s. ISBN 978-80-86781-33-4. S. 691. Dále jen Šlechta na křižovatce. 
  2. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Colloredů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-01-23 [cit. 2022-12-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 71. 
  4. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 74. Dále jen Návraty české šlechty. 
  5. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 647
  6. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 646
  7. ↑ Šlechta na křižovatce, s. 677
  8. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 75
  9. ↑ Návraty české šlechty, s. 76

Literatura

  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 3. 

Externí odkazy

  • Rodokmen na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)