Zeměpisná kázání
Zeměpisná kázání | |
---|---|
Vydání z roku 1916 | |
Autor | Karel May |
Původní název | Geographische Predigten |
Země | Německá říše |
Jazyk | němčina |
Žánr | eseje |
Datum vydání | 1975-1976 |
Česky vydáno | česky nevyšlo |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zeměpisná kázání (Geographische Predigten) je rané didaktické dílo německého spisovatele Karla Maye. Jde o cyklus osmi esejů, ve kterých autor podal s náboženským podtextem výklad o vesmíru a Zemi. Eseje vyšly v letech 1875–1876 v týdeníku Schacht und Hütte (Šachta a hutě) drážďanského nakladatele Heinricha Gottholda Münchmeyera.[1]
První doložené knižní vydání esejů pochází z roku 1916 od nakladatele Euchara Albrechta Schmida v Radebeulu. Roku 1917 byla Zeměpisná kázání zařazena do 34. svazku Sebraných spisů Karla Maye (Karl May’s Gesammelte Werke) s názvem Ich – Karl Mays Leben und Werk (Já – Život a dílo Karla Maye) z nakladatelství Karl-May-Verlag a roku 1968 byla převedena do 72. svazku díla Schacht und Hütte (Šachta a hutě).[2]
Obsah cyklu
Cyklus obsahuje těchto osm na protikladech založených esejů (jak o tom svědčí jejich názvy):
- Himmel und Erde (Nebesa a Země),
- Land und Wasser (Pevnina a vodstvo),
- Berg und Thal (Hora a údolí),
- Wald und Feld (Les a pole),
- Mensch und Thier (Člověk a zvíře),
- Strom und Straße (Vodní tok a silnice),
- Stadt und Land (Město a venkov),
- Haus und Hof (Dům a statek).
Ve svých esejích May sloučil náboženské, vědecké, filozofické a zábavné prvky. Jako důkaz pro svá tvrzení cituje nejen verše básníků, jako jsou Schiller, Lenau a Freiligrath, ale i humorné verše z lidové slovesnosti. Tímto dílem May navázal na tradice některých německých spisovatelů počátku 19. století, jako byl například spisovatel Ludwig Aurbacher, jejichž cílem byla křesťanská výchova.
Odkazy
Reference
Literatura
- Klaus Farin: Karel May – první německá pop-hvězda, Arcadia, Praha 1994,
- Karel May: Já, náčelník Apačů, Olympia Praha 1992,
Externí odkazy
- (německy) Geographische Predigten – Text
Karel May | |
---|---|
první romány • kolportážní romány • povídkové dílo • autobiografické spisy • česká vydání • postavy z děl | |
Romány | Poslední cesty obou Quitzowů (1876–1877) • Zajati na moři (1877–1878) • Zálesák (1879) • Žezlo a kladivo (1879–1880) • Ostrov šperků (1880–1882) • Pouští (1880–1881) • Divokým Kurdistánem (1881–1882) • Z Bagdádu do Cařihradu (1882–1884) • Lesní Růže (1882–1884) • Hulánova láska (1883–1885) • Ztracený syn aneb Kníže bídy (1884–1886) • Německá srdce, němečtí hrdinové (Třemi díly světa) (1885–1888) • Cesta za štěstím (1886–1888) • V balkánských roklinách (1886–1888) • Syn lovce medvědů (1887) • Duch Llana Estacada (1888) • Zemí Škipetarů (1888) • Žut (1888) • Červenomodrý Metuzalém (1888–1889) • Karavana otroků (1889–1890) • Na Río de la Plata (1889–1890) • V Kordillerách (1890–1891) • Poklad ve Stříbrném jezeře (1890–1891) • Odkaz Inky (1891–1892) • V zemi Mahdího (1891–1893) • Vinnetou I.–III. (1893) • Petrolejový princ (1893–1894) • Satan a Jidáš (1893–1896) • Old Surehand (1894, 1895, 1897) • Černý mustang (1896–1897) • Vánoce (1897) • V Říši stříbrného lva (1897–1903) • Na věčnosti (1899) • A mír na Zemi! (1901–1902) • Ardistan a Džinistan (1907–1909) • Vinnetou IV. (1909–1910) |
Sbírky povídek | Oranže a datle (1893) • Na Tichém oceánu (1894) • Růže z Kairvánu (1894) • Škrtič karavan (1894) • V dálavách (1894) • Na cizích stezkách (1897) • Humoresky a povídky (1902) • Krušnohorské vesnické povídky (1903) |
Samostatné povídky | |
Autobiografické spisy | |
Ostatní díla | |
Související články |