Čou Jung-kchang
Čou Jung-kchang | |
---|---|
Narození | 3. prosince 1942 (81 let) Wu-si |
Alma mater | Střední škola v Su-čou (1958–1961) China University of Petroleum (Beijing) (1961–1966) |
Povolání | politik |
Politická strana | Komunistická strana Číny (1964–2014) |
Choť | Wang Shuhua (do 2001) Jia Xiaoye (od 2001) |
Děti | Zhou Bin Zhou Han |
Funkce | ministr veřejné bezpečnosti Čínské lidové republiky (2002–2007) člen politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2002–2012) Státní poradce (2003–2008) tajemník politické a právní komise ústředního výboru KS Číny (2007–2012) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (2007–2012) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čou Jung-kchang (čínsky pchin-jinem Zhōu Yǒngkāng, znaky 周永康; * 3. prosince 1942 Wu-si) je bývalý čínský naftař, který vstoupil do nejvyšších politických kruhů a stal se členem stálého výboru politbyra a mocenské frakce prezidenta Ťiang Ce-mina uvnitř Komunistické straně Číny.
Kariéra
Před vstupem do světa politiky pracoval Čou Jung-kchang téměř 30 let na ropných polích v Čínské národní ropné společnosti, kde se dostal do nejvyššího vedení.[1] Poté, co jeho první manželka zemřela při automobilové nehodě, požádal Čou o ruku neteř bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina.
Politika
V roce 1964 vstoupil do komunistické strany Číny a v roce 1998 opustil Čou Jung-kchang svou pozici v čele Čínské národní ropné společnosti a byl jmenován ministrem pozemků a zdrojů. O rok později se stal Čou stranickým vůdcem v provincii S’-čchuan.[2]
V roce 1999 připravoval tehdejší prezident Ťiang Ce-min celostátní kampaň proti náboženským skupinám v ČLR, do níž si jako svého relativně důvěryhodného společníka zvolil právě Čou Jung-kchanga. Jeho kampaň obsahovala tvrdý úder proti náboženským skupinám v zemi, který zasáhl zejména početnou 70milionovou skupinu následovníků Fa-lun-kungu.[3]
Během jeho návštěvy USA v roce 2001 byla na Čou Jung-kchanga podána praktikujícími Fa-lun-kungu žaloba za zločiny proti lidskosti. Během jeho působení bylo v provincii S’-čchuan v důsledku represí zaznamenáno nejméně 217 potvrzených úmrtí praktikujících Fa-lun-kungu v důsledku mučení a zneužívání.
Vzhledem k jeho aktivní účasti na Ťiang Ce-minově celostátní kampani proti Fa-lun-kungu byl Čou Jung-kchang v prosinci 2002 povýšen na pozici šéfa Ministerstva veřejné bezpečnosti a úspěšně vstoupil do ústředního orgánu komunistického režimu. Jako člen politbyra a sekretariátu Ústředního výboru strany byl Čou zapojen do personálních rozhodnutí týkajících se strany i státu.[3]
V roce 2007 byl Čou Jung-kchang povýšen do čela Politického a legislativního výboru komunistické strany, kde dostal na starost dohled nad všemi orgány vynucujícími právo. Jeho široká kompetence obsahovala řízení zpravodajských služeb, veřejného pořádku, bezpečnosti, soudů a prokuratur.[2]
Stránka Clearwisdom.net zveřejnila informace, že oficiální dokumenty, které unikly z takzvaného Úřadu 610, uvádějí, že tento stranický úřad zřídil předseda Ťiang Ce-min za účelem vymýcení Fa-lun-kungu. Dále uvádí, že do čela úřadu byl jako ředitel jmenován Luo Kan, který úřad zastával od roku 1998 do roku 2007. Na jeho místo byl v roce 2007 dosazen Čou Jung-kchang, který vede úřad dodnes.[2]
Jako šéf Politického a legislativního výboru komunistické strany řídil potlačování protestů rodičů dětí, které zemřely v důsledku zřícení nekvalitních školních budov při zemětřesení v provincii S’-čchuan v roce 2008. Po častých zprávách o protestech mnichů, kteří se na protest upalovali, inicioval vyslání vojska do Tibetu. Také podpořil postup získávání zámořských čínských studentů pro práci pro zpravodajské služby.[3]
List New York Times uvedl, že podle několika uniklých amerických depeší, které se objevili na Wikileaks stál Čou Jung-kchang také za kybernetickými útoky na internetový vyhledávač Google.[4]
Podle zdrojů deníku The Daily Telegraph kontroluje Čou Jung-kchang také monopol na čínském trhu s naftou.[5]
Wang Li-ťünův incident
1. března 2012 - Deník Velká Epocha (The Epoch Times) zveřejnil informace o tom, že policejní ředitel Wang Li-tün odevzdal na velvyslanectví USA americkému velvyslanci informace o spiknutí tajemníka Po Si-laje a šéfa policejních sil Čou Jung-kchanga, kteří údajně připravují v ČLR převrat.[6] Čínský disidentský server Boxun napsal, že Wang Li-tüna vyšetřují v Pekingu. Pravděpodobně již předal informace o spiknutí Čou Jung-kchanga a Po Si-laje, kteří chtěli zabránit nástupu Si Ťin-pchinga.
4. března 2012 - Deník Velká Epocha zveřejnil informace (o nichž tento deník tvrdí, že mu byly zaslány od anonymního zdroje) popisující obsah předaných dokumentů. Podle tohoto anonyma dokumenty zahrnují důkazy, že Po Si-laj a člen stálého výboru politbyra Ústředního výboru ČKS Čou Jung-kchang chtěli odstranit Si Ťin-pchinga, budoucího předsedu politbyra a chopit se moci. Spiknutí bylo údajně podpořeno vedením komunistické strany, tedy frakcí bývalého předsedy komunistické strany Ťiang Ce-mina.[7]
19. března 2012 - Internetoví mikrobloggeři na Weibo.com tvrdí, že v noci z 19. na 20. března došlo k pokusu o převrat (puč).[8] V Pekingu se objevilo velké množství armádních vozů.[9] Neoznačené armádní složky údajně zrána obsadily všechna důležitá místa vládního komplexu v Čung-nan-chaj i jinde v Pekingu.[10] Vše odstartovala aféra Po Si-laje, jenž byl podle portálu Mingjing News chráněncem člena devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany Čou Jung-kchanga, který kontroluje policii a bezpečnostní složky, rozhořel se boj mezi nejmocnějšími členy politbyra.[10] Za soupeřící kliku vůči Čouovi označují čínští blogeři generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa, kteří kontrolují armádu.[10] Některá média hovoří o střelbě v centru Pekingu, pohybech obrněných vozidel v metropoli i záhadné nehodě Ferrari, v němž měl zahynout syn člena vlády.[11]
Vnitrostranické vyšetřování
Od roku 2012, čelil Čou Jung-kchang vnitrostranickému vyšetřování.
Trest doživotí
11. června 2015 byl bývalý šéf čínských bezpečnostních složek Čou Jung-kchang, odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody na základě obvinění z korupce. Dle Prvního středního lidového soudu byl obžalovaný souzen již během uzavřeného procesu 22. května 2015, a to na základě obvinění z přijímání úplatků, zneužití státní moci a vyzrazování státních tajemství. Soud uvedl, že obviněnému nebude umožněno podat odvolání.[12]
Odkazy
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čou Jung-kchang na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ China's Who's Who: ZHOU Yongkang. China Today [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c China's Leadrs: ZHOU Yongkang. BBC News [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. Velká Epocha [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-06.
- ↑ Vast Hacking by a China Fearful of the Web. New York Times [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WikiLeaks: China's Politburo a cabal of business empires. The Daily Telegraph [online]. 2011-12-06 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Čína: Neúspěšný zběh možná Američanům prozradil plán převratu uvnitř ČKS [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-27.
- ↑ Čína: Dokument policejního ředitele v rukou USA je pro ČKS tikající bombou [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-13.
- ↑ Převrat v Pekingu! tvrdí bloggeři. Nesmysl, píší státní média [online]. velkaepocha.sk [cit. 2012-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-23.
- ↑ Čínou se šíří zvěsti o převratu a přítomnosti tanků v Pekingu [online]. idnes.cz [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c Boj o moc otřásl vedením rudé Číny, spekuluje se o pokusu o puč. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Čínským webem se šíří fámy o puči, strana je nervózní [online]. aktualne.cz [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Bývalý šéf čínských bezpečnostních složek odsouzen na doživotí [online]. epochtimes.cz [cit. 2015-06-23]. Dostupné online.
Člen vedení Komunistické strany Číny | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Představitelé S’-čchuanu po roce 1952 | |
---|---|
tajemníci provinčního výboru KS Číny | Li Ťing-čchüan (1952–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Čang Kuo-chua (1971–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1980) • Tchan Čchi-lung (1980–1983) • Jang Žu-taj (1983–1993) • Sie Š’-ťie (1993–2000) • Čou Jung-kchang (2000–2002) • Čang Süe-čung (2002–2006) • Tu Čching-lin (2006–2007) • Liou Čchi-pao (2007–2012) • Wang Tung-ming (2012–2018) • Pcheng Čching-chua (2018–2022) • Wang Siao-chuej (2022– ) |
předsedové provinčního lidového shromáždění | Tu Sin-jüan (1979–1985) • Che Chao-ťü (1985–1993) • Jang Si-cung (1993–1998) • Sie Š’-ťie (1998–2003) • Čang Süe-čung (2003–2007) • Tu Čching-lin (2007–2008) • Liou Čchi-pao (2008–2013) • Wang Tung-ming (2013–2019) • Pcheng Čching-chua (2019–2023) • Wang Siao-chuej (2023– ) |
guvernéři | Li Ťing-čchüan (1952–1955) • Li Ta-čang (1955–1966) • Čang Kuo-chua (1968–1972) • Liou Sing-jüan (1972–1975) • Čao C’-jang (1975–1979) • Lu Ta-tung (1979–1982) • Jang Si-cung (1982–1985) • Ťiang Min-kchuan (1985–1988) • Čang Chao-žuo (1988–1993) • Siao Jang (1993–1996) • Sung Pao-žuej (1996–1999) • Čang Čung-wej (1999–2007) • Ťiang Ťü-feng (2007–2013) • Wej Chung (2013–2016) • Jin Li (2016–2020) • Chuang Čchiang (2020–2024) • Š’ Siao-lin (2024– ) |
předsedové provinčního výboru ČLPPS | Li Ťing-čchüan (1955–1965) • Liao Č’-kao (1965–1967) • Tu Sin-jüan (1977–1979) • Žen Paj-ke (1989–1983) • Jang Čchao (1983–1985) • Feng Jüan-wej (1985–1988) • Liao Po-kchang (1988–1993) • Nie Žung-kuej (1993–2002) • Čchin Jü-čchin (2002–2008) • Tchao Wu-sien (2008–2013) • Li Čchung-si (2013–2014) • Kche Cun-pching (2014–2022) • Tchien Siang-li (2022– ) |